Patnáctý březen si stojí za to připomínat. Byl dokončením toho, co začalo v Mnichově. Po ztrátě pohraničí se republika postupně měnila ve fašistickou. Vstup nacistické armády a okupace zbytku českých zemí její fašizaci dokončil. Začala doba vyšetřoven gestapa, koncentráků, rozsudků soudců Freislerů a zabíjení nejlepších synů a dcer našeho lidu. Vše pod zkříženým kolem doprovázeno zvednutou pravou rukou a prováděno vraždícími muži se smrtihlavem na čepici sdruženými v jednotkách SS. Teprve porážka nacistické moci nás dokázala osvobodit. Bylo však třeba statisíců obětí osvoboditelů a nesmírného zubožení národů většiny Evropy. Tak jako třicetiletá válka i ta Druhá světová začala vlastně u nás, protože první výstřely nepadly až 1. září u Westerplatte, ale v předvečer 15. března v moravském Místku, v Czajankových kasárnách. Závazek našich údajných spojenců, chránit nás, dodržen nebyl. Byli jsme obětováni válkychtivým plánům hitlerovské, po světovládě toužící moci.

Už tehdy lidé však věřili v porážku nacistů a viděli světla na »konci tunelu«. A nejen u nás, ale ve světě doufali, že žádným temným silám už nikdy nebude dovoleno, aby usilovaly o světovládu. Brzy se však ukázalo, že to bylo příliš veliké přání, protože do té doby, dokud bude existovat kapitál shromážděný v rukou malých skupin, není možné udržet navždycky mír. Boj o trhy, o světovládu, o moc, o suroviny či lepší postavení je hnací silou kapitalismu, pro něhož na prvním místě je majetek, tedy právo vlastnit, a pak teprve právo na život.

Po osvobození věřili naši dědové a otcové, že už nikdy nebude nikomu dovoleno, aby se pokusil ovládnout svět. Že konečně bude možné trvale žít v míru a vzájemném porozumění a přátelství s národy celého světa. Nicméně i kvůli vývoji v posledních desetiletích je však dnešní realita této představě na hony vzdálena. V zájmu konkurenčních kapitálových skupin se i v současnosti bojuje o vliv a bohatství. Situace je pochopitelně v mnohém jiná než ta ze sklonku třicátých let minulého století. Přesto je však stále nutné postavit se se vší vervou nejen proti nebezpečí fašismu a války, ale i silám a rozporům, které za ním stojí. To bychom si měli uvědomit právě dnes, kdy si připomínáme osmdesáté třetí výročí tragického 15. března 1939.

Milan Krajča, místopředseda ÚV KSČM