Moc vás opět zdravím u Bez obalu a chtěla bych vám moc poděkovat za pozitivní reakce na minulý díl.
V posledním týdnu se to v televizi i na sociálních sítích hemžilo prohlášeními k hlasování o důvěře vlády. Dvaadvacet hodin řečnění, kterého jsme byli svědky při hlasování v Poslanecké sněmovně, na úrodnou půdu nepadlo. A kdo z občanů celý záznam sledoval, si musel s chutí odplivnout. Ale popořadě, nejprve k tomu, co slíbila vláda a jak to vypadalo…
Šestého ledna vláda po téměř dvou měsících představila programové prohlášení. Očekávala bych, že se z něj něco dozvíme. Jestli lze ale nějak charakterizovat prohlášení Fialovy vlády, pak vám stačí tři slova: bezobsažné slohové cvičení!
V obecné rovině pak naprosto chybí konkrétní kroky a provedení, jak chce nová vláda dosáhnout svých proklamací a slibů. V rámci programového prohlášení jsou dokonce věci, které se navzájem vylučují! To si po sobě ministři ani nepřečetli, co napsali? I když, oni to asi sami nepsali… a u některých mám velké pochybnosti, že to vůbec četli.
A podle toho vypadala i debata o důvěře vládě. Fráze, debatování bez znalosti věci a samozřejmě nemohlo chybět svalování viny na předchozí vládu, která zodpovídá za všechny problémy. Proklamovanou slušnost vláda opustila už během hlasování o důvěře. A nemyslím jen slova premiéra, ale hlavně aroganci, s níž k tomu přistoupil Marian Jurečka, který evidentně úplně nepochopil smysl parlamentní demokracie.
Naprosto prázdné pojmy
Ale zpět k obsahu programového prohlášení. Co se na nás tedy chystá?
Nová vláda ukázala, že programové prohlášení i předchozí proklamace jsou naprosto prázdnými pojmy. Za pár týdnů ministři s premiérem totiž zvládli:
Rozšířit počet ministerstev o tři. Aniž by vlastně kdokoli věděl, co reálně budou oni tři ministři dělat.
Dát politické trafiky neúspěšným politikům z Pirátské stany.
Navýšit počet úředníků na Úřadu vlády – svým věrným tak přihrají z kapes daňových poplatníků 43 milionů ročně.
Naopak reálně snížit výplaty, když rozhodli o růstu platů o 2 % a u části občanů dokonce o úplném zmrazení. A to ve chvíli, kdy se očekává dvouciferná inflace.
Udělat si legraci ze svých protikorupčních postojů, když odmítli otevřít debatu o sponzoringu jedné z vládních stran, která přijímá dary od firem spojených s daňovým rájem.
Plivnout do tváře občanům ve chvíli, kdy jeden z vládních poslanců odlétá na půlroční školení do USA.
Připravují omezení slevy na jízdném pro děti, studenty a seniory.
Oznámili zdražení dálničních známek.
Chystají se zničit systém stavebního spoření, které využívá přes tři miliony občanů, zrušením státního příspěvku.
Další perly
V souvislosti s tím, co jsem řekla, pak proklamace jako »zabrzdíme nesmyslné rozhazování peněz«, nebo »šetřit na státu, ne na lidech« – těmi lidmi mysleli asi členy svých stran – jsou jenom mlácením prázdné slámy. Ale to není všechno. V programovém prohlášení najdeme i jiné perly. Třeba: »Prosadíme zlepšení politické kultury. Do vedoucích pozic vybereme poctivé, kompetentní a důvěryhodné osobnosti, které budou hájit zájmy ČR a nebudou ve střetu zájmů.« Jestli je tedy součástí zlepšení kultury to, že politik po celou dobu kampaně lže lidem, jako arogantní pan Farský, aby si pak odjel na půl roku na školení do USA – a ještě si nechal svůj plat i s náhradami, tak nevím teda nakolik je to naplnění oné proklamace. Je vidět, že lidé jej zajímali jen do chvíle, než mu umožnili další čtyři roky pohodlného žití. Pokud stejně tak do vedoucích pozic vybírají podobně »poctivé«, lidi jako byl třeba pan Michalik, tak se asi máme na co těšit. A jestli svůj střet zájmů hodlají řešit tak, jako pan Válek, který přepsal svou firmu na syna, nebo nový náměstek ministryně obrany, tak teda nevím, zda je to to pravé řešení problému.
Plno toho chybí
V programovém prohlášení celá řada věcí chybí úplně. Kromě řešení rozpočtu na straně příjmové jsou to pak naprosto praktické věci, nad nimiž visí otazník. Bude se zvyšovat věk odchodu do důchodu? Jak bude vláda řešit důl Turów? V oblasti zdravotnictví naprosto chybí řešení akutního nedostatku zubařů. Vláda místo toho, aby hledala zdroje uvnitř systému, tak hodlá běžným lidem znepřístupnit dostupnost zdravotní péče prostřednictvím tzv. standardů a pro ty, kteří na to mají, nadstandardů. Přitom v rámci zdravotnictví lze okamžitě ušetřit sloučením zdravotních pojišťoven do jedné, a to až sedm miliard korun. Ale chápu, že pro vládu je důležitější řešit národního ptáka, než tyto podstatné záležitosti…
K hodnocení ekonomické oblasti jsem použila podklad té nejpovolanější – docentky Ilony Švihlíkové, která v souvislosti s ekonomickými otázkami poukazuje na následující: »Je patrné, čí zájmy chce vláda hájit – doslova se dočteme, že státní správa má podporovat podnikání!« a doplňuje: »Příznivé podmínky by se měly vytvářet zejména pro zaměstnance, důchodce a nízkopříjmové, kteří nadproporčně financují chod státu prostřednictvím sestupné daně a prostřednictvím daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Je třeba zdůraznit, že inkaso daně z příjmů právnických osob bylo i před pandemií nižší než u zaměstnanců. Vzhledem k pestrému složení vlády se cudně zamlčuje, že problém ve veřejných financích jasně vznikl na straně příjmové.«
S tím ovšem vláda nic dělat nechce. Celou rešerši doc. Švihlíkové najdete na adrese www.casopisargument.cz .
Sněmovní opozice?
V opozici stávající Poslanecké sněmovny stojí hnutí ANO a SPD Tomia Okamury. Obě strany během hlasování o důvěře vládě vystupovaly, jako by v předchozích mnoha letech ve Sněmovně vůbec nepůsobily. Jejich kritika byla v celé řadě bodů naprosto oprávněná a já bych v souvislosti s některými problémy volila podobná slova. Ale víte, kde je problém? Obě strany chtějí dílčí změny, ale nechtějí změnu systému, který všechny ty problémy přináší. Andrej Babiš, předseda ANO, a hlavně miliardář, nemá zájem na změně režimu, který mu umožnil nashromáždit majetek v řádech desítek miliard korun. Člověk, který do politiky vstoupil až ve chvíli, kdy mu přestali sloužit politici ODS a ČSSD. Stejně tak předseda SPD Tomio Okamura. Člověk, jenž se ještě před pár lety rozhodoval, zda volit TOP 09 nebo ODS, tak dnes si na jejich kritizování založil výnosný byznys, který mu každoročně přináší desítky milionů korun na státních příspěvcích. O změně systému však ani u něj nemůže být řeč…
Chceme-li skutečnou změnu toho, co se děje, musíme skoncovat s režimem, který toto celých 32 let umožňuje, ať už je u vesla kdokoli. A jedinou stranou systémové alternativy je KSČM.
Hezký týden přeje Kateřina Konečná
