„V potravinové soběstačnosti je ČR druhá nejhorší ze zemí střední Evropy,“ říká europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná s tím, že například u zeleniny a ovoce je to pouze 25 a 30 procent, u masa zhruba 60. Přidává srovnání s lety krátce po revoluci. Mluví o maržích velkých obchodních řetězců i o „fungování“ konkurence. Zmínila také „selhání eurokomisařky Jourové“. Na závěr se vyjádřila k nedávnému návrhu Pirátů.

Svaz pekařů a cukrářů varuje před rostoucími cenami pšenice, která kvůli situaci na Ukrajině vzrostla až na dvojnásobek. Svaz doporučuje omezit její vývoz z ČR. Přichází varování, že by se jinak cena běžného chleba mohla dostat až na 60 korun. Ministerstvo zemědělství ale nepovažuje regulaci vnitřního trhu za dobré řešení, neboť by prý mohla fungovat jako opatření všech členských států proti sobě navzájem. Co na to říct?

Ministerstvo zemědělství to nepovažuje za dobré řešení, ale zatím jsem neslyšela, že by teda s nějakou alternativou samo přišlo. Podporu KSČM bude mít každý postup, který zatočí s vysokými cenami a zastaví tak ožebračování občanů.

Někteří zemědělci mluví o hrozbě potravinové chudoby pro část obyvatel, zejména pro důchodce a nízkopříjmové skupiny a varují také před zvýšením potravinové závislosti na cizích zemích. Výzvu vládě na toto téma sepsal například Klub 2019 a podepsal ji i režisér Zdeněk Troška. Ostatně o důležitosti potravinové soběstačnosti mluvíte i vy ve vašem pořadu Bez obalu. Jak to tedy s naší potravinovou soběstačností v současné době vypadá?

Bídně. V potravinové soběstačností je ČR druhá nejhorší ze zemí střední Evropy. Evidentní nedostatek se týká především zeleniny a ovoce, u kterých aktuálně naše soběstačnost vychází pouze na 25 a 30 %. U další základní složky stravy, masa, je to asi 60 %. Nelichotivá čísla v této oblasti navíc ještě doprovází negativní trend, kdy naše potravinová soběstačnost rok od roku klesá. Ve srovnání se stavem při vzniku samostatné České republiky už je rozdíl dost alarmující. Při porovnání s rokem 1993 totiž soběstačnost v případě vepřového masa klesla ze 104 na 43 % v roce 2019, u drůbežího pak ve stejném časovém úseku z 95 na 63 %. Podobně je tomu ale i u jablek, cibule, rajčat či zelí, kde ve všech případech můžeme pozorovat pokles v soběstačnosti minimálně o třetinu hodnoty z roku 1993. O datech před listopadem 1989 se ani nezmiňuji. Tam jsou rozdíly ještě propastnější!

Mimochodem, jak vysvětlit „běžnému“ člověku, že obchody dnes nabízejí například kilo jablek za plus minus čtyřicet, padesát korun, když zrovna jablka nebo třeba brambory jsou potraviny, které si tady můžeme sami vypěstovat a také jsme si vždy pěstovali?

To je ta mantra neviditelné ruky trhu. Ukázalo se nesčetněkrát za poslední roky, že ten mechanismus je zkrátka překonaný. Máme tady nespočet řetězců, tedy krásné konkurenční prostředí, ale ceny jsou v podstatě všude stejné. V jednom mají levnější výrobek A, ale dražší výrobek B, v druhém to mají přesně obráceně. Celková cena pro zákazníka je víceméně stejná. A i přes toto konkurenční prostředí mají řetězce marže překračující i 100 %, takže evidentně je něco špatně.

Jak situaci v našem zemědělství zlepšit? Co byste v tomto směru navrhovala?

Zemědělství mělo vždy za úkol obživu obyvatel. Takže bychom se měli vrátit k tomu, že soběstačnost není sprosté slovo. Naopak je velmi prospěšná. Osobně bych se nebála omezit vývoz plodin jen nad to, co nejsme sami schopni spotřebovat či zpracovat. Dále by si stát měl posvítit na marže a praktiky velkých řetězců, které tlačí zemědělce do nerentabilních cen, což vede v celkovém důsledku ke snižování soběstačnosti a zvýšenému dovozu, protože se to prostě zemědělcům nevyplácí pěstovat, případně chovat u živočišné výroby. A v neposlední řadě je na místě nastavení státní zemědělské politiky. Podpora malých farem je sice fajn, ale musíme si na rovinu říct, že to národ neuživí.