Dne 28. března roku 1592 se narodil uznávaný vědec, pedagog, filozof a spisovatel Jan Amos Komenský. Tento den si připomínáme jako Den učitelů. Myšlenkové dědictví Učitele národů zůstává v mnohém nadčasové a platné.
Jak aktuální je jeho výzva:
„Přestaňte, vy učenci, tolika různými spory a zápasy mást svět! Přestaňte, duchovní, tak rozmanitou maskou náboženství rozdělovat svět! Přestaňte, vládcové, tak nepřetržitými válkami hubit svět!“
A jak naléhavě zní jeho varování:
„Na soudních dvorech a na shromážděních ať není dovoleno, aby vládla lest a moc. Práva jsou pojítkem lidské společnosti, jestliže se jich užívá správně. Jsou-li jednou rozvrácena, nemůže lidská společnost zůstat nerozvrácena.“
Několik staletí poté vidíme, jak pravda a spravedlnost vzaly za své, o demokracii a svobodě slova nemůže být řeč. Od vlády slyšíme výzvy k udávání, běžnými jsou trestní stíhání za názor, politické procesy, cenzura. Rozdmýchávání válečného ohně dodávkami zbraní na Ukrajinu, umlčování nepohodlných názorů, zastrašování každého, kdo má jiný než oficiálně nadiktovaný názor. Podle průzkumu SANEP se v ČR více než jedna polovina lidí bojí říci to, co si myslí.
To všechno se odráží i ve školství. Vysokoškolský učitel nesmí ke studentům, protože měl prezentovat proruské názory k situaci na Ukrajině, učitelka češtiny je vyhozena ze základní školy a obviněna za proruskou propagandu, protože doporučovala žákům, aby vyhledávali i jiné než oficiální zdroje k utváření si vlastního názoru. Vysoká škola požaduje po ruských a běloruských studentech, aby napsali dopis odsuzujícího invazi na Ukrajině, chtějí-li nadále studovat, další vysoká škola nepřijala uchazeče o magisterské studium z Ruska prý proto, že je v souvislosti s válečným konfliktem vázána povinností respektovat sankční opatření.
Působit v dnešní době jako pedagog není jednoduché. A nejde jen o odvahu vyjádřit vlastní názor. Na učitele jsou kladeny značné nároky. Musí učit přeplněnou třídu, v níž jsou žáci se speciálními poruchami učení i chování, do toho někteří s fyzickým či mentálním postižením, žáci nadaní i běžní a stále víc cizinců, přičemž mnozí neumějí říci slovo česky. Příprava na vyučování nekončí se zvonkem poslední hodiny. Mnozí po odpoledni stráveném ve škole opravováním sešitů a přípravou na další den pokračují se školními povinnostmi večer doma.
Do toho administrativa, papírování, školení, sledování moderních trendů, digitalizace, ale i věčné změny v legislativě a vyhláškách.
Pochybnosti například vyvolává změna rámcových vzdělávacích plánů, stejně jako novela zákona o pedagogických pracovnících projednávaná ve sněmovně.
V rámcových vzdělávacích plánech pro základní vzdělávání, podle nichž by měly začít pracovat první školy od září 2024, má dojít k řadě změn. Součástí budou dvě gramotnosti a sedm klíčových kompetencí, diskutuje se společný základ učiva a disponibilní hodiny pro individualizaci, otazníky visí nad zachováním povinnosti výuky druhého cizího jazyka.
Rozporuplné pocity pak učitelé zažívají nad informací, že jim budou k dispozici či inspiraci tři modelové školní vzdělávací programy. První nastavený podle předmětů, druhý spojující tematicky blízké obory a třetí zaměřený na výuku podle jednotlivých témat.
A novela zákona o pedagogických pracovnících? Ta má, mimo jiné, umožnit odborníkům s jakýmkoli vysokoškolským magisterským vzděláním učit až tři roky na druhém stupni ZŠ a na středních školách bez učitelské kvalifikace předměty odpovídající jejich oboru. Poté by si museli doplnit pedagogické studium. Mám velké pochybnosti, zda expert, jehož odbornost v daném oboru v žádném případě nezpochybňuji, dokáže naučit, tedy přenést své znalosti na žáky. K tomu se na pedagogických fakultách a dalších vysokých školách připravujících budoucí učitele vyučuje didaktika, metodika, pedagogika, psychologie. Součástí novely je také omezení programů dalšího vzdělávání, kterým ministerstvo školství uděluje akreditaci.
Takže mnohé programy zůstanou bez akreditace, tedy bez kontroly MŠMT. Novela také ukotvuje nové pozice – provázejícího učitele (provází studenty pedagogických fakult na praxi), uvádějícího učitele pro nově nastupující absolventy či školského logopeda. Důležitou součástí novely je uzákonění výše platů pedagogických pracovníků na 130 % průměrné mzdy, přičemž za základ se měl brát 1,4násobek průměrné hrubé mzdy v ČR za předminulý rok.
Jenomže pozměňovací návrh poslanců ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a pirátů na poslední chvíli navrhuje změny. Za prvé nestanovuje, z jakého roku se bude 130 % průměrné mzdy počítat, takže to bude na libovůli vlády a za druhé pedagogické pracovníky redukuje na učitele. Takže zhruba 40 tisíc pedagogických pracovníků, kam patří např. asistenti pedagoga, školní psychologové, učitelé odborného výcviku, vychovatelé, trenéři a další, jsou z návrhu na 130 % průměrné mzdy v jejich mzdové tabulce vynecháni. Pochopitelně pravicová vláda hned niciativně podle zmíněného pozměňovacího návrhu upravila své programové prohlášení.
Dočkali jsme se tak dalšího z mnoha vládních podvodů. Doufám, že si to pedagogičtí pracovníci uvědomí, přinejmenším ve chvíli, kdy se Petr Fiala či ministr školství budou rozplývat nad prací ve školství a přát pedagogům vše nejlepší ke Dni učitelů.
Marta Semelová
