K matení pojmů ve veřejném prostoru dochází již delší dobu. Za levičácké je označováno něco, co s levicí v drtivé většině případů nemá vůbec nic společného; za neomarxistické je označováno cokoli škodlivého, ač sám Marx i jeho pokračovatelé by se museli v hrobě obracet, kdyby zjistili, co nálepkují jejich jménem… Nyní, po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, se k tomu přidalo tvrzení, že Putin je komunista a že se z něj snad stává nový Lenin, Stalin nebo Brežněv. Tohoto naprosto nemístného označení použil například pirátský ministr zahraničí Jan Lipavský, když prohlásil, že „dnešní Rusko už je stalinistický režim.“
To je samozřejmě tvrzení na hony vzdálené realitě. Jakákoliv srovnání současného Ruska s jeho socialistickou minulostí kulhá na obě nohy. Jeden autoritářský vůdce a chrastění zbraněmi opravdu socialistický projekt nedělá. Spíše naopak. Takhle o socialismu přemýšlí jen hlupáci, primitivní antikomunisté nebo profesionální kapitalističtí propagandisté. Upřímně nevím, do které kategorie ministr Lipavský spadá.
Současné Rusko je ukázkou toho, kam může země klesnout, když opustí socialistickou cestu. Všechny projevy, ve kterých roní Vladimir Putin krokodýlí slzy nad rozpadem SSSR, nedokáží zakrýt ekonomická i kulturně-politická fakta, která přímo odporují čemukoliv socialistickému nebo komunistickému. Současné Rusko neustále pokračuje v privatizaci veřejného majetku. Ať už jde o energetické společnosti, finanční instituce, výrobní a dopravní společnosti i média. To vše často končí v rukou zahraničních společností a zisky jsou vyvedeny mimo Ruskou federaci, podobně, jako se tomu děje u nás.
Zahraničním společnostem je rozprodáváno nerostné bohatství Ruska a je jim dovoleno využívat ruské dělníky jako levnou pracovní sílu. Mj. pro výrobu zboží určené pro evropský a americký trh.
Ruské metropole jsou plné pracujících ze střední Asie, kteří zde pracují ilegálně a často za naprostou almužnu v otřesných podmínkách. Ve stejnou chvíli v této zemi existuje – a s požehnáním státu a vládnoucí strany prosperuje – třída superboháčů, kterým je dovoleno téměř vše. Ne, to se socialismem – neřkuli s komunismem – nemá vůbec nic společného. To je kapitalismus ve své surové podobě, kterému se Putin naučil od západních představitelů, kteří přesně toto praktikují doma i ve světě. Jen tomu dal určitý řád – na rozdíl například od Ukrajiny.
V kontextu toho je pak šikana Komunistické strany Ruské federace a dalších socialistických a levicových sil ze strany ruských úřadů a policie jenom dalším dílkem do skládačky kapitalistického režimu s rozhodujícím vlivem oligarchů stávajícího Ruska. Jediným argumentem pro Putinovu vládu, která trvá neuvěřitelných 22 let, je, že dokázala zbrzdit totální morální a ekonomický rozpad, který začal za doby Jelcina. To ale opravdu nestačí na to, abychom toto počínání označili za komunistické, socialistické nebo třeba jenom sociální.
Přitom má prezident i jeho vládnoucí strana všechny politické páky takzvaně otočit kormidlo doleva.
V ruském parlamentu má pohodlnou jednobarevnou většinu, novou ústavu, která je mu šitá v podstatě na míru a neomezenou možnost vydávat prezidentské dekrety. Zdá se ale, že se Putinovi příliš nestýská po internacionálním socialistickém státu. I dle jeho vyjádření by raději navázal na tradici carského impéria. Bylo by fajn, kdyby si toho všimli různí komentátoři, politici a „odborníci“, kteří Vladimíra Putina vykreslují jako komunistu. Je mezi tím totiž stejný rozdíl jako mezi uhlobaronem a zeleným aktivistou.
Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM a poslankyně Evropského parlamentu
