Na nedávném sjezdu KSČM v podstatě obstál tým zvolený na mimořádném sjezdu loni na podzim v Praze. Zajímá mě, co je zakletého na tomto postu místopředsedy pro odborné zázemí a teoreticko-ideovou práci. Je to zřejmě těžký odbor, jelikož na něm v poslední době žádný místopředseda neobstál, přitom je to srdce aparátu. Říkám to správně?
Jak již jsem ve svém projevu na sjezdu řekl, nepovažuji se za Karla Marxe, ani nejsem politolog, filosof nebo spisovatel. Očekávání mnoha členů strany, že více ideologie v programu KSČM vyřeší propad preferencí, nevidím v aktuální situaci společnosti jako reálný. A bohužel napsat něco jako nový komunistický manifest Karla Marxe pro 21. století neumím. Ideologie je samozřejmě důležitá, protože jediná mimo morálku nastavuje mantinely politického programu. Jen nesmí přerůstat v mantru o minulosti a aktuální problémy nahrazovat krásnými vzpomínkami na minulost. Ať již se jedná o životní prostředí, sociální vývoj společnosti anebo aktuálně o imperialistickou politiku velmocí.
Vzděláním jsem technik a celé oddělení místopředsedy je složeno z pedagožky informatičky a ekonoma. Přesto se nám i v tomto minimálním personálním obsazení podařilo nastavit parametry konkrétní operativní komunikace mezi odděleními a využít tuto spolupráci v rámci přípravy odborných výstupů vhodných k propagačním účelům. Také spolupráce s jednotlivci napříč republikou se zlepšila a navázala na dobrou praxi minulých let. Bohužel i stav odborných konzultantů a odborného zázemí jako celku je ovlivněn situací členské základny, a pokud se něco nedařilo, tak je to získávání nových odborníků. Přesto si myslím, že naše práce v rámci odborných výstupů na sociálních sítích a tiskovin byla v posledních měsících výrazně vidět. Ono to totiž není jen vymyslet pár úderných vět, ale také je mít odborně podložené a argumentačně obhajitelné. Také 11 cílů sjezdu je kvalitní a kdykoliv odborně obhajitelný text, schopný našim voličům jasně a srozumitelně říct, co jsou programové cíle KSČM. Takže za sebe mohu jen maximálně poděkovat za dobrou práci a osobní nasazení svým spolupracovníkům Tereze Čechové Humpolcové a Jiřímu Dolejšovi a také popřát novému místopředsedovi hodně štěstí při plnění úkolů a velkých očekávání spojených s jeho volbou.
Levice, a především komunisté, považují Senát za zbytečný, a tak je volební účast do této instituce velmi nízká ze stran levicového elektorátu. Přesto se KSČM rozhodla do těchto voleb jít, a proto by měli komunisté jít k volbám. Mám pravdu? Jak je to podle vás?
Pokud se nezmění Ústava, je nutno Senát chápat v jeho roli »kontrolora« Poslanecké sněmovny. Pokud je jednobarevná Sněmovna i Senát, tak brzo padnou zábrany politiků nacházejících se aktuálně u moci, a místo demokratické diskuse a hledání konsenzu volí kratší, ale o to více silovou cestu. Proto by měla levice, ale i celá opozice maximálně využít voleb do Senátu a zvrátit to aktuální politické »šílenství«, do kterého zabředla pětikoalice. Ovládá totiž nejenom 108 míst ve Sněmovně, ale i většinu v Senátu, čehož, jak je vidět v praxi, ráda zneužívá.
Co vedlo Lea Luzara vrhnout se do voleb jako kandidát do Senátu? Vlastní cíle prosazovat některé programové body KSČM, nebo Leo Luzar neustupuje, a když je příležitost a šance získat pro KSČM nějakou pozici, tak jste připraven tu šanci nepromarnit?
Má nabídka pro voliče v mém rodišti Novém Jičíně v Moravskoslezském kraji je vcelku jednoduchá. Nabízím konec toho každodenního šílenství, které nám politika aktuální politické garnitury předkládá, jako to nejdůležitější. Lidé si zaslouží, aby konečně někdo řešil jejich konkrétní problémy, starosti a strachy. Mají už dost všech těch preferovaných velkých témat, ať již ekologických, multikulturních, tak i politických. Já spolu s nimi volám po návratu toho »zdravého selského rozumu«, kdy je člověk na prvním místě, kdy rodina je základ státu, kdy důstojný život je jednou z nejvyšších hodnot. Ve své volební kampani bych rád sjednotil všechny opoziční hlasy a porazil stávajícího »vládního« senátora, který se více zajímá o životní podmínky cizinců a mezinárodní situaci než o lidi Novojičínska.
Už ve volbách do PS PČR jste nebojácně otvíral nejpalčivější otázky, které Ostravsko a celý Moravskoslezský kraj trápí. Bude to i v těchto volbách? Navíc při volbách do Sněmovny jste táhl celou kandidátku a tady se do toho můžete opřít plnou vahou vaší osobnosti. Je to tak?
Mám na co navázat hlavně v oblasti průmyslu. Hodně dobrých věcí, které se podařilo otevřít, a dostat tak do povědomí občanů a orgánů státu, hovoří pro nutnost i nadále pokračovat v boji za zájmy občanů. Moje specializace byly surovinová politika, energie, doprava, stavebnictví, energetika a teplárenství. Tyto obory jsou v nynější světové situaci jedny z nejdůležitějších a spolu s kvalitou a dostupností potravin budou i do budoucna mou prioritou. Jen pro zajímavost v mém senátním obvodě Nový Jičín je stále územní rezerva na vybudování jaderné elektrárny Blahutovice. Také mnohými obdivované velké vodohospodářské dílo, přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně, je právě zamýšleno jako vyrovnávací zdroj pro tuto budoucí jadernou elektrárnu. Nechci, abychom brzo jen vzpomínali na zašlou slávu Tatry Kopřivnice, Vagonky Studénka či mlékárny v Kuníně a Tonaku v Novém Jičíně! Rozvoj technologií může zabezpečit dlouhodobou perspektivu Novojičínska, mnoho dobře placené práce a růst životní úrovně. O to rychleji, o co víc Evropa šílí a vymýšlí všechny ty »elektrohračky« do budoucna.
Dlouhodobá a stabilní dodávka elektrické energie je ale životně důležitá a zatím nedosažitelná prostřednictvím všech těch větrníků hyzdících krajinu nebo fotovoltaiky zabírající úrodnou půdu. Je třeba nacházet kompromis s krajinou a potřebami lidí zde žijících. Je třeba vrátit zpět důležitost života lidí a jejich potřeb. Nelze totiž žít jen ze dne na den, ale je třeba vnímat i budoucnost na další desetiletí. Nabízet perspektivu pro mladé a umožnit jim realizovat se, pracovat a bydlet zde v mém kraji. To vše může vytvářet komplex otázek, na které si lidé zaslouží upřímnou a jasnou odpověď. Za to budu bojovat jako lev, když už mi rodiče dali jméno Leo.
V jakých výborech byste v případném zvolení rád pracoval? Mandátovém, ústavně právním, zahraničních věcí, obrany a bezpečnosti, nebo třeba ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice?
Jsem vzděláním bezpečnostní inženýr a inženýr průmyslové automatizace. Ale není až tak důležité, jaký výbor bych obsadil, ale hlavní je pro mne, aby konečně v Senátu zněl i hlas zastupující normální lidi z Novojičínska, a nejen ten přepolitizovaný křik, pro který je důležitější Tchaj-wan než Česká republika.
V současnosti jsou komunisté i levice v defenzivě, ale přesto si myslím, že to je více objektivní záležitost než subjektivní. Jakou vidíte vy sám budoucnost komunistického hnutí v České republice? Na co by se z dlouhodobého hlediska měli komunisté zaměřit?
Už moje babička vždy říkala, že z minulosti se musí člověk hlavně poučit, ale do budoucna musí jít napřímo a nesnažit se znovu a stále prožívat to, co bylo. Myslím si, že její slova jsou platná i nyní.
Jsme pořád v nouzovém stavu, politici si začínají uvědomovat souvislosti s nekontrolovaným příjímáním uprchlíků z Ukrajiny, proto také někteří už obrátili svoji rétoriku k volbám. Je to čistý populismus, hlupáctví, kde si nedovedou spočítat důsledky loajální podpory, nebo je to záměr, za který nikdo nebude zodpovědný?
Celá tato situace v Evropě je absolutně nešťastná a z pohledu toho, co se děje na Ukrajině, i tragická. Umírají nevinní lidé a místo hledání mírových cest se naopak kopou nové příkopy. Již desetiletí stavíme novodobou železnou oponu a snažíme se měnit náš svět. Ano, my členové nejsilnějšího armádního uskupení světa a současně nejbohatší jeho části, chceme změnit svět k obrazu svému. Ale který ten svět je vlastně náš a co na ten náš obraz říkají jiné oblasti světa? Vidí to stejně a chtějí vůbec také ten náš svět?
Naše vláda plní nějaké úkoly, o kterých si chybně myslí, že jejím úkolem jsou. Bohužel se vůbec nepoučila například z migrační krize roku 2015. Místo nasazení Frontexu, aby nedocházelo k nekontrolované anonymizované migraci, jen apeluje na solidaritu občanů. Jenže bohužel jednou i ten obrovský proud pomoci a pochopení, který lidé projevují, narazí na bariéru. Když se nyní dívám na zpravodajské weby a porovnávám to, co psali před měsícem, s tím, co o této migraci píší dnes, tak již bariéra stojí a čeká na svou příležitost rozbít solidaritu. A jediným viníkem je tato vláda s klapkami na očích, hledící jen na zájmy své a svých podporovatelů. A to není ani náhodou většina voličů, natož pak většina občanů ČR.
Co můžeme přát Leu Luzarovi, kandidátu do horní komory Parlamentu České republiky, a co může přát Leo Luzar čtenářům a voličům do senátních voleb?
Zdraví a štěstí, co více může člověk člověku přát. A nám všem přeji mír a konec všech nesmyslných válek.
Roman BLAŠKO
