Odešel Prof. PhDr. Milan Matouš, DrSc., člen korespondent ČSAV. Kruté nemoci podlehl v Den vítězství nad fašismem. Do strany vstoupil pár týdnů po osvobození. Osmnáct mu bylo až rok nato. Partu českobudějovických stranických lektorů vedl ještě dřív, než naše země prolomila hranice kapitalismu. To v ní začínal i Lubomír Štrougal. Milan pak roky přednášel na vojenské politické akademii ČSLA. Od sklonku 60. let byl zástupcem ředitele ústředního teoretického pracoviště KSČ. V 80. letech stál i v čele Socialistické akademie.
Napsal řadu monografií a zásadních statí. Za pozornost stojí dodnes. K jádru věci mířily i jeho knížky z posledních let. Nás mladší uváděl do katedrály marxistické vědy. Uměl to s grácií „prvního mezi rovnými“. Trápit se, kdo mu „přeroste přes hlavu“, ho jaktěživ nenapadlo. Přál si, abychom dovedli poznání ještě dál. Pomáhal tomu ze všech sil. Zdobil ho sdělný jazyk. Životní filozofie, odolná k egoismu a malichernosti. Za elán mladíka jí vděčil i s devíti křížky na krku.
Odešel marxista par excellence. Komunista „uhlířské víry“, řečeno s Fučíkem. Ani vyjukaná korouhvička, ani věrozvěst pravd mimo prostor a čas. Výzvě, jak jim dát znovu křídla, šel naproti stonásob originálněji, než celá gypsová „moderna“. Tím snáz jsme ho dali dohromady s Mílou Ransdorfem i dalšími osvícenými mozky.
Milan si v okázalých gestech neliboval. Tím větší vzkaz vysílá den, kdy nás opustil. Porážek už bylo víc než dost. Teď to chce dny nových vítězství. Stopou lidí Milanova kalibru se to prohrát nedá.
Josef SKÁLA
