Obecně lze konstatovat, že kvalita a dostupnost zdravotní péče je pro pacienty v České republice na solidní úrovni. To si ostatně mohou ověřit ti, kteří právě nyní, v době dovolených, cestují a mohou srovnávat. Zvlášť v poslední době se ale intenzivně řeší spoluúčast pacientů, která je podle názoru pravicových »odborníků« u nás příliš nízká, a je proto nezbytné navýšit do systému zdravotnictví příliv soukromých zdrojů. Ostatně prý jsou na to občané již zvyklí, zvlášť ze stomatologie a také oblasti léčiv.
Před pár lety se objevila myšlenka, že je třeba doplácet »pár korun na levné léky«, aby měl systém zdravotního pojištění na moderní například biologickou nebo imunologickou léčbu. Jenže institut tzv. nezapočitatelných doplatků v kombinaci s nepravdivým tvrzením, že v každé skupině zaměnitelných léčiv je alespoň jeden lék plně hrazený, ve skutečnosti nefunguje. Pacientům, kteří potřebují léčbu za miliony, je formou centrových léčiv buď uhrazena ze sta procent, nebo vůbec. Lék může být totiž z různých důvodů – legislativních, organizačních nebo finančních – dosud nehrazený, anebo je jeho předepisování omezeno. Jedinou šancí pak zůstává zažádat si o jeho uhrazení z veřejného zdravotního pojištění podle § 16, popřípadě ponižující veřejná sbírka.
Vedle toho ovšem tisíce seniorů denně užívají pět a více léků bez zaměnitelného ekvivalentu s plnou úhradou nebo s vysokými doplatky. Ti pak platí nezapočitatelné doplatky, se kterými jim nepomůže ani ochranný limit. Dostávají se tím do neřešitelných sociálních a hlavně zdravotních problémů, kdy se jejich zdravotní stav může zhoršovat a obtíže prodlužovat. Právě na tuto neradostnou skutečnost poukazuje nedávno zveřejněná analýza a dotazníkové šetření společnosti Marketing Insight. Velmi vysoké doplatky i v řádu stovek korun jsou potom příčinou nesprávného užívání, aby balení déle vydrželo. Podle statistik SÚKL vydaly v loňském roce lékárny léky na předpis v hodnotě 41 miliard Kč a celou čtvrtinu celkového objemu tvoří velmi důležité léky na zánětlivá autoimunitní onemocnění střev, jako je Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida, dále tzv. glutidy, které se používají u pacientů s diabetem, nebo například lék Betmiga, který se používá na inkontinenci, a především venofarmaka – léky na posílení žilních stěn.
Tento závažný problém je třeba urychleně řešit, ne se opájet myšlenkami na komerční zdravotní připojištění a další zvyšování spoluúčasti pacientů. Již dnes je totiž potřebná kvalitní zdravotní péče odpovídající úrovni 21. století pro velké skupiny občanů České republiky nedostupná.
Soňa MARKOVÁ
